Moje první pohádka 3

14. května 2014 v 16:49 | zrzka2 |  má tvorba
Kapitola 3.

Mezi tím Hill přišla domů. Bylo jí úžasně. Doma ji jako obvykle nikdo nečekal. Matka jí zemřela před několika lety a otec byl zase v kanceláři. Je ředitelem výroby aut. Často někam jezdil a ji nechával ať hlídá Lucu.
Luca byl Hillin mladší bratr 'génius'. Často si hraje s fyzikou, chemií nebo informatikou. Nikdy nebyl problémový, ale spíš se s ním dalo těžko dorozumět. Hill si jen povzdechla, ale dnes jí nic nemohlo zkazit náladu.
Jako vždy uklidila celý dům, umyla nádobí a šla k sobě do pokoje. Poprvé ji napadlo co si vezme na sebe. Ještě nikdy na rande nebyla. Vždy to byla jen taková ta divná šprtka a teď najednou ji někdo pozval tak pěkný kluk!
Hill začala procházet svoji skříň, ale nic moc tam nenašla. Nakonec asi po hodině přehrabování si nachystala fialové šaty. Nemohla se dočkat dalšího dne. Opravdu přijde? Opravdu s ní chce někam jít? Ale nakonec jí to bylo jedno a v klidu usnula.
Ráno jí vzbudilo hrčení budíku. Bylo pět ráno a právě vycházelo slunce. Moc se jí líbilo pozorovat ho z okna svého pokoje.
Její pokoj byl vymalovaný na žluto. Na stěnách vyseli police s knihami, nebo fotky v rámečcích. V zásuvkách zase leželi její popsané deníky.
Ona totiž milovala psaní. Chtěla psát víc než cokoli, ale nechtěla, aby to někdo četl. Jakmile odbyla osmá rychle si oblékla fialové šaty obula černé sandálky, popadla tašku a běžela do knihovny.
Knihovna od jejich domu nebyla daleko. Bylo to jenom pár bloků takže tam byla rychle, ale i přesto tam byla pozdě.
Když přiběhla na chodbě ji zastavila stará žena Henrieta. Bylo jí asi tak padesát, měla vždy vlasy stažené do úhledného drdolu, nosila šedé šaty a bílé haleny.
"O pět minut později!" řekla chladně Henrieta "Takže tady zůstanete o pět minut déle je vám to jasné slečno Frostová? Další pozdní příchod již nestrpím!" Rozkázala Henrieta otočila se na podpatku a odešla.
Hill celý den uklízela knihy do regálů, až konečně někdo přišel. Byl to Emett.
"Ahoj," usmál se "přišel jsem se zeptat, jestli to odpoledne platí."
"Snad ano, ale nevím jak ty?"
"Tak jo za chvíli se uvidíme." Řekl a zastrčil jí pramínek vlasů za ucho.
"Jak to že za chvíli? Vždyť je teprve ráno."
"Ne jsou dvě odpoledne." Zasmál se.
Hill celá zrudla. Celý den jí uběhl a ona si toho ani nevšimla. "Aha," usmála se.
"Sluší ti když se červenáš." Řekl Emett.
Pomalu se k ní nakláněl, ale vyrušil je nějaký hlas: "Neruším vás tak náhodou?" zeptala se Henrieta.
"Ne jistě že ne." Ujal se slova Emett.
"Slečno Frostová musím vám připomenout že jste v práci. Běžte si laskavě po svých povinnostech." Řekla chladně a odešla.
"Páni, tohle tady máš každý den?" hvízdl Emett.
"Pokud mám službu s ní tak ano." Usmála se.
"Nezávidím tak to odpoledne platí?"

"Jo platí, ale teď už musím jít."

Snad se vám tato část líbila, moc mě to baví a budu ráda když si to přečte i někdo jiný než mé kamarádky :-).

Vaše zrzka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama