Duben 2014

Přítelkyně mého bratra dělala toasty

28. dubna 2014 v 6:00 | zrzka2 | 
Ahoj, chtěla bych vám napsat o tom jak skvělá kuchařka je bratrova přítelkyně.
Nechci ji nějak urážet je opravdu inteligentní, ale vaření jí moc nejde Smějící se.
Znáte takový ten toastovač jak z něho vyskakují toasty? Jestli ano tak víte že je to jednoduché a nedá se na tom nic zkazit. Opak je pravdou. Bratrova přítelkyně říkejme jí třeba Marie (není to její zkutečné jméno) si jednou po škole chtěla udělat toasty. Nebylo by na tom nic špatného, jenomže jí došel toastovej chleba. Nenechala se odradit a dala tam normální.
Nečekala až se udělají a sedla si k počítači. nějak na to zapoměla a chleba se pekl a pekl...
Asi po půl hodině začala cítit že se něco pálí. Podívala se do pokoje a tam už pomlu zčernalý toastovač. Ten chleba se tam totiž zasekl a nešel ven. A tak jí nezbylo nic jiného než toastovač vytáhnout ze zásuvky a po vychladnutí vyhodit.
To naštěstí nedopadlo tak špatné, protože kdyby si toho nevšimla mohla podpálit kuchyň.

A co vy? Máte také podobné zážitky z kuchyně?
Vaše zrzka.

Anďelé-Pád

27. dubna 2014 v 6:00 | zrzka2 |  Fantasy
Ahoj toto je první díl série o anďelech. Sedmnáctiletá Luce vidí již odmala stíny. Tyto stíny ji provází celý život, jenomže začínají předpovídat zlé události. Když se Luce na prvním rande spálí s klukem, rodiče ji pošlou do polepšovny. Zde potkává Daniela. Chlapce který ji ignoruje, ale když se stane nějaké nebzpečí Daniel se záhadně objeví. Dále je tu taky Cam, ten je k ní narozdíl od Daniela vřelí a se vším jí pomáhá. Luce se nemůže rozhodnout koho vlastně chce. Vše se změní když jí jednou Daniel zchrání. Řekne jí pravdu o sobě a o Camovi. Objevuje se, ale i další nebezpečí, které nehrozí ze strany Daniela a Cama, ale ze strany úplně někoho jiného.
Doporučuji celou sérii, ale nejvíce mě dojal asi poslední díl. Doufám že si tuto knhu někdo přečte.
Vaše zrzka.

posvátný měsíc Ramadán

26. dubna 2014 v 6:00 | zrzka2 |  Orient
Ahoj, chtěla bych vám napsat něco o Ramadánu. Všechno mi říkal jeden pán v Tunisu, kde byl právě Ramadán.
Musím říct že jsem ráda že ho nemusíme dodržovat, protože to není zrovna příjemný.

Ramadán je posvátný měsíc, kdy se Muslimové musí postit. Od východu slunce nesmí jíst ani pít. Pět krát denně se modlí a mnoho dalších věcí. Když večer usednou ke stolu mají to jako u nás štědrovečerní večeři.

Půst musí dodržovat všichni, kromě nemocných. Podle mě je to s tou vodou zbytečné. Nechci tu nic hanit je to jejich kultura a já to respektuji, ale vemte si v tak horkých dnech, kdy je 40 stupňů a vy nepijete. Nevím zdá se mi to zvláštní. Jinak se omlouvám že je tento článek krkolomný píšu to tak jak mi to říkal, ale má angličtina je silně podprůměrná :-).
vaše zrzka.

Co děláme v Němčině?

25. dubna 2014 v 6:00 | zrzka2 | 
Ahoj, od rodičů jsem nedávno dostala otázku co vlastně dělám v Němčině, když neumím ani základy. Pak mě napadlo že bych to mohla napsat, protože by to mohla být celkem sranda.
Naše třída je n druhý jazyk rozdělená na dvě skupiny. Jedna má Němčinu a druhá Ruštinu.
Na Němčinu se stěhujeme do jazykové učebny. Tam máme stoly poskládané do půlkruhu, takže je jasné že se uplatní psaníčka. Různě píšeme na psaníčka vtipy kterým se smějí všichni, protože jak kolují každý si je přečte.
Potom tam máme i takové plyšové prase. S tím si všichni moc rádi házíme. Musím se přiznat že nejednou už jsme shodili výzdobu, a nejlepší je to že naše učitelka to přehlíží a dokud na nás nedoletí někdo z jiných tříd my t mam máme volnou zábavu.
A co vy, máte taky tak volné hodiny? Vaše zrzka

Bouřka v divadle

24. dubna 2014 v 6:00 | zrzka2 | 
Ahoj, jak už jsem psala o vystoupení tak vám i napíšu o tom jak jsme zkoušeli v divadle a zastihla nás tam pěkná bouřka.
Celý den bylo horko a tak jsme byli oblečené jen do lehkých šatů. Akorát jsme seděli v šatně a povídali když začalo pršet. Hned jsme se podívat ven. Bylo pěkně zataženo, ale nám to nějak moc nevadilo a začali jsme v tom dešti pobíhet sem a tam. Lidi si si museli myslet že jsme blázni. Všechny jentak v letním oblečení běháme v bouřce Usmívající se.
Když nás to přestalo bavit a byli jsme mokré až na kost běželi jsme do divadla. Učitalka tam měla ještě ty malé děti a tak jsme zůstali v šatně. Venku začalo pršet ještě víc a bouřka začala vrcholit.
Tři z nás dostali bláznivej nápad že by jsme mohli prozkoumat divadlo.
A tak jsme šli. Ze začátku to byla nuda, všude bylo rozsvícený až potom jsme vešli na chodbu.
Bylo to tam smutné a opuštěné. Ke všemu se přidal i neustálý déšť klapající na okna. Začalo to být strašidelné.
Znáte takovou tu klasickou scénu v hororech kdy je všechno zhasnuté, vy jste někde sami a venku bouřka.
Přesně takto to vypadalo.
Zábava pokračovala když jsme chodili sem a tam a říkali si co by bylo opravdu strašidelné. Jenomže nás to zase brzo přestalo bavit a tak jsme šli do zákulisí.
Tam nám najednou zmizela kamarádka. Trošku jsme se báli, ale nic jsme si z toho nedělali. Byla to totiž taková srandistka.
Pomalu nám měla začít zkouška, všechny jsme se otočili že půjdeme když se nám najednou začalo něco plazit pod nohama.
Podívali jsme se dolů a byl tam obrys člověka. V té tmě to bylo tak strašidelné že jsme začali všechny křičet.
Najednou se tam rozsvítilo a kousek za námi stála učitelka. Ukázalo se že ta bytost na podlaze byla naše ztracená kamarádka a taky to že máme zákaz chodit po divadle samotné.

Snad se vám tato historka líbila.
Vaše zrzka.

Jak bratr chytal myš

23. dubna 2014 v 6:00 | zrzka2 | 
Ahoj, tady vám napíšu něco o mém bratrovi.
Jakmile si toto přečtete budete si myslet že je to blázen, ale není. Přirovnala bych ho k Seldonovi z Teorie velkého třesku. No nic tak začnu:
Tenkrát jsem se vrátila ze školy. Přijdu k sobě do pokoje a tam vystěhovaný bratrův pokoj.
Jdu tedy k němu, kde ho najdu se vzduchovkou v ruce ,,Ahoj, Co tu děláš?" zeptám se ho.
,,Chytám myš." Odpověděl. ,,Aha hned je mi to jasný" řeknu a se smíchem odejdu. Za nějakou dobu slyším výstřel a bratra jak nadává.
,,Tak co chytil jsi ji?" zeptám se.
,,Ne ta potvora mi utekla" zamručel.
,,Aha a kam jsi trefil tu diabolku?" Ptám se.
,,Je ve zdi" řekl zkroušeně.
Mě už smíchem bolelo břicho a tak jsem raději odešla.
Brácha si s tou myší ještě asi dva dny po večerech povídal. Než začnete říkat že jsem si to vymyslela tak si nepovídali řečí, ale myš zahrabala brácha zahrabal. Pak mu, jednou došla trpělivost a milou myšku asi zazdil izolací.

I když to zní nevěrohodně opravdu jsem si nic nevymyslela. Tak doufám že se bude příběh bude líbit.
Vaše zrzka.


Hra

22. dubna 2014 v 6:00 | zrzka2 |  krystyna kuhn
Tohle je první díl Údolí. Napsala ji Německá autorka Krystyna Kuhn.
V prvním díle slaví nováčci na Grace College ůvodní večírek v loděnici. Julia a její přátelé si však brzy povšimnoum, že tu něco nehraje. Nacházejí se v odlehlém údolí uprostřed kanadských hor. Proč se tady ale objevuje tolik cedulí s nejrůznějšími zákazy? A proč toto místo není k nalezení na různých internetových vyhledávačích? Situace se ještě více zdramatizuje když Juliin bratr Robert zpozoruje nějaké děvče, které zkočí do jezera, je staženo vírem a utopí se...
Když pak tuto hrůzostrašno příhodu vypráví ostatním, nikdo mu nevěnuje pozornost a nikdo mu nevěří - ani Julia. Jedna z dívek se však opravdu pohřešuje. Její zmizení je ještě záhadnější vzhledem ke sktečnosti, že tato dívka byla připoutaná na invalidní vozík. Julia ještě netuší, že temné stíny minulosti, o nichž doufala, že je již jednou provždy překonala, vyplinou tady v údolí opět na povrch...
Doporučuji pro ty kteří milují tajemno a romantiku.
Vaše zrzka.

balet vystoupení

20. dubna 2014 v 17:07 | zrzka2 | 
Ahoj, v úterý 15.4.2014 v 17:00 jsme měli vystoupení s baletem. Byla jsem dost nervózní. Hlavně proto že jsme to moc neuměli. Tancovali jsme na hudbu z baletu Don Qixote. To dopadlo opravdu katasrofálně. Mě se uprostřed tance zlomil vějíř, kamarádce praskla maska a ke všemu mi bylo opravdu špatně. To nebylo všechno většina z nás jme byli nemocné a díky té trémě jsme tam občas zapoměli nějaký krok. No potom jsme přešli na modernu.
Ta dopadla o něco líp. Moderna měla název Letem světem. Šlo tam o to že dvě holčičky usnuly a zdál se jim sen že cestují po světě a všude se dívají na tance co tu zemi vystihují. Měli jsme tam Orient, Francii, Ameriku ( AC DC na Ameriku, proč né :D ) Řecko, Irsko a Španělsko ( Paso doble sice je z Argentíny, ale to nevadí :D ). Samozřejmě jsme nezapoměli ani na naše dvě holčičky kterým se to zdá. Ty tancovali na úvodní znělku večerníčku a na konci jak se probudí zase na Hej Bobku vstávej... To už dopadlo trochu líp. Všechny ty Kostými nám zapůjčilo Národní divadlo Brno.
Vaše Zrzka.


Jsem knihomol :)

18. dubna 2014 v 11:42 | zrzka2 |  Téma Týdne
Když jsem loni nastoupila do nové školy neznala jsem tam prakticky nikoho. Všechny mé kamarátky odešli na gympl a já tam zůstala sama. Tehdy mi byla nejlepším přítelem kniha. S tou jsem se ztratila do svého milovaného světa, tak jsem si vysloužila přezdívku knihomol. Nějakou dobu mě uráželi, ale pak došlo na přesazování. Mě posadili za jedním klukem do poslední lavice. S tím klukem byla docela sranda a já jsem se začala taky bavit. Říkali jsme si různé poznámky o učitelích a všemu se smáli. Tehdy mě přestali urážet a pochopil že nejsem žádná nudná šprtka a teď říkají že je se mnou docela sranda. Knihomol jsem dál, ale to mi nevadí, protože mám kamarády kteří se mě zastanou a taky vím že kdyby mi to vadilo tak stačí říct a oni s tím přestanou. To je takový malý ústřižek z mého života. Pokud se bude líbit jistě napíšu další. Naše třída i přes prvotní neschody je totiž docela fajn parta Úžasný. A co vy? Máte taky takový kolektiv?

Vaše zrzka.

první pohádka 2

12. dubna 2014 v 17:08 | zrzka2 |  má tvorba
Kapitola 2.

Venku bylo asi třicet stupňů. Brington se Emettovi moc líbil. Zvlášť ty holky. Pořád nemohl zapomenout na to jak mu Hill přistála v náručí.
Jak tak myslel na ni díval se stále směrem k jedné hezké blondýnce. "Pěkná co?"
Řekl za ním nějaký kluk.
"Jo, jo to je" odpověděl bezmyšlenkovitě Emett.
"Tak se na ni ještě jednou podívej a pak ruce pryč je totiž moje!" řekl kluk za ním.
"Cože?" zeptal se konečně probuzený Emett
"To aby ses už nedíval na moji holku, nebo bude zle!" pohrozil někdo.
Emett se rychle otočil. Před ním stál vysoký světlovlasý kluk.
"Já nevím o čem to mluvíš…" odpověděl na to Emett.
"On si snad dělá ze mě srandu." Rozkřikl se za ním blonďák.
"Hele nechápu co mi tady chceš říct takže já už musím jít."
"Tak dobře ty nechápavko," řekl kluk a bolestivě Emettovi dloubl do prsou "právě jsi asi deset minut sledoval moji holku. Takže ruce pryč!" otočil se a odešel.

Emett nechápal co se to děje, ale bylo mu to jedno. Myslel na ni. Přijde vůbec, vždyť ani neví jestli nemá přítele. No co za zkoušku nic nedá…

vaše zrzka.

Moje fantazie

11. dubna 2014 v 21:17 | zrzka2 |  Téma Týdne
Ahoj, chtěla bych vám napsat co jsem si představovala jako malá. Víte vždycky jsem si představovala že někde existuje krásné město na nebi, kde je nádherný zámek a okolo něj veliká zahrada. V tomto městě žili všichni lidé v míru. Měli tam svoje názory a nebyly tam žádní zbabělci. Kterých je teď všude plno. V mém městě jsem zažívala plno dobrodružství, mohla jsem být co jsem chtěla, nikdo mě tam neodsuzoval. Opravdu je mi líto že toto tolik lidí nikdy nezažijí. Místo toho mají v puse cigarety a počítačové hry, ale přiznám se že se do svého města ještě čas od času vracím.
A co vy měli jste podobné město ?
Vaše zrzka.

Omlouvám se

11. dubna 2014 v 20:55 | zrzka2 | 
Ahoj, omlouvám se že jsem tady tak dlouho nebyla, ale musela jsem se učit. Takže teď se pokusím vám to vynahradit. Bude vás čekat: Doporučení nějakých knih
Zpovědi spolužáků
Pár mých příběhů
Téma týdne
Něco z mého života

Už se na vás těším vaše zrzka.



krásný příběh podle pravdy

5. dubna 2014 v 13:28 | zrzka2 | 
Ahoj,
tento příběh jsem slyšela když mi bylo asi tak devěd na pouti v Žarošicích. Tenkrát mě opravdu oslovil a chtěla bych aby jste se nad ním zamysleli.

Jednou šel jeden kluk Kuba domů. Jako vždy se kouknul přes ulici kde uviděl jak další kluk nese velkou horu učebnic. Najednou běželi nějací další chlapci a srazili i kluka s knížkami až upadl na zem. Kuby se rychle rozeběhl a šel mu pomoci. Zjistil že se kluk s knížkami jmenuje Ondra. Začali se spolu bavit a stali se z nich nejlepší kamarádi. Tak to pokračovalo až do maturity. Tam měl Ondra přednést svoji řeč, protože byl premiant třídy a tam taky začal své vyprávění: ,,Víte než jsem poznal svého kamaráda Kubu tak jsem neměl nikoho. Ten den jsem byl pevně rozhodnut že se zabiju. Ze skříńky jsem si vzal všechny své věc, aby s tím máma neměla starost a chtěl jsem jít domů kde bych to v klidu ukončil. Jenomže mě po cestě srazili ti co mi ztrpčovali ve škole život a shodili mě na zem. Tenkrát jsem poznal Kubu. On mi podal záchranou ruku, najednou už jsem nebyl sám. Děkuji kamaráde bez tebe bych zde už nebyl..."


Z tohoto příběhu plynne ponaučení že stačí opravdu málo aby jste někomu změnili život a dokonce ho i zachránili.
Vaše zrzka.