Moje první pohádka...

22. března 2014 v 13:05 | zrzka2 |  má tvorba

Kapitola 1.

I přesto že venku byl parný letní den v knihovně bylo chladno.Všichni mladí právě běhali po pláži, nebo se poflakovali doma.
Všichni až na Hillery jí to, ale nevadilo. Raději než slunce ležela v knížkách. A protože v knihovně nikdo nebyl mohla si dělat co chce.
Když se už, už chtěla zavrtat do knížky přišel nějaký kluk:
,, Dobrý den, jdu vrátit tyto knihy" usmál se chlapec. Hillery se podíval a zpod brýlí. Stál před ní velmi pěkný kluk. Měl černé vlasy, hnědé oči a ten nejkrásnější úsměv jaký kdy viděla.
Pomalu vzala jeho kartičku a začala vyhledávat v databázi knih. Potichu tam zapsala datum vrácení a s rozpačitým úsměvem mu ji podala.
Chlapec se také usmál, vzal si kartičku a odešel si vybírat. Hillery si povzdechla při pohledu na vrácené knihy. Všechno to byli tlusté bichle a ke všemu jich bylo minimálně patnáct.
Vzala si vozík a šla všechny knížky vrátit do regálu. ,, A, B, ach ano tady to je Brown." Říkala si. Podívala se až do horní poličky regálů kde bylo písmeno B.
Přistavila si schodky a chtěla tam vrátit knihu. Když v tom jí ujela noha a ona se řítila k zemi. Už byla připravena k tvrdému pádu, když v tom najednou přistála někomu v náručí. Pomalu otevřela oči. Byl to chlapec co právě vracel knihy.
"Jste v pořádku?" zeptal se a položil jí nohama na zem.
"Ano, ano jsem. Děkuji." Usmála se.
"Nemáte zač," také se usmál chlapec ,, jsem Emett, "Emett Hills a ty jsi?"
" Já jsem Hillery, Hillery Frostová. Pro přátele jen Hill."
" Dobře Hill, nevíš kde najdu Shakespeara?" zeptal se Emett.
" Jo, jo vím pojď za mnou" sklopila zrak.
Museli jít do východní části, tam jí to vždy děsilo, protože na stěnách vyseli obrazy velkých spisovatelů. Vždy měla pocit že ji sledují.
"Tady to je," ukázala Hill.
"Děkuji" řekl Emett a zmizel mezi regálem.
Povzdechla si a odešla vrátit zbylé knihy na místo. Když se, ale vrátila za svůj pult, přišel Emett.
"Kdy tu končíš?" zeptal se.
,,Já?" rozhlédla se okolo sebe Hill.
,,Ano ty."
,, Za hodinu. Proč?"
" Dobře tak já tě pak doprovodím domů" usmál se.
"Cože?" zakoktala se.
"Že tě doprovodím domů" zopakoval.
"Já ale nemám čas…"
" Dlužíš mi to," laškovně na ni mrkl.
"Ale já opravdu nemám čas."
"No dobře uvidíme se zítra ve tři před knihovnou a buď tam včas." Usmál se Emett a odešel dřív než stihla protestovat.
Hillery to nedokázala pochopit. Ona, ta co byla vždy jen ta divná šprtka a ten úžasný kluk...!
Další hodinu už nikdo nepřišel. A asi to tak bylo i správně, protože Hill byla myšlenkami někde jinde.
Přesněji u Emetta.
Konečně měla padla. Nic nebylo příjemnější jak po dni ve stínech mohla konečně vyjít na slunce. Obvykle jí to nevadilo, ale teď myslela že dokáže všechno na světě…

To je zatím jen první kapitola. Postupně budu přidávat další části.
Vaše Zrzka :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama